Pivoň lesní (Pivonius Sylvaticus L.)

je zvíře, které v našich lesích bylo téměř vyhubeno neúprosným honem za jeho vzácnými parůžky, které se zejména ve spojených státech a v SRN platí těžkými valutami, neboť slouží výhradně k výrobě uměleckých předmětů a amuletů.

Tento vzácný endemitní druh, vyskytující se pouze na území České republiky si zaslouží významnou ochranu nejen od ochránců přírody, ale i od nás všech, neboť jeho nemilosrdné, s minulostí spojené hubení, málem dovršilo jeho existenci. Celá existence tohoto tvora, příbuznému našemu zajíci, sahá daleko do historie.

Již Albrecht z Valdštejna choval malé stádečko pivoňů na svém panství nedaleko Jičína, ve své oboře v Kartouzích, na místě dnešního Nápravně-výchovného ústavu. Kroniky poznamenávají, že prý kněžna Alžběta Smiřická, manželka Jičínského knížete, věnovala svému choti pivoňovu parohatou ozdobu v upomínku svého neúspěšného manželství poté, co své srdce dala Albrechtovi, než jej prokláli kopím.

Další zmínku o Pivoňovi můžeme též najíti v dílech slavného Českého vlastence Járy Cimrmana, který používal jeden exemplář vycpaného pivoně v hodinách přírodopisného vyučování v sudetské obecní škole ve Stupné.

Ovšem nejvíce stojí za povšimnutí zájem samotného Charlese Darwina. Roku 1785, kdy Charles Darwin projížděl na svých přírodopisných a badatelských cestách skrze země České (tehdy Rakouské), doslechl se od místních starousedlíků o tvorovi, jehož zjev se nedá přirovnat k žádnému dosud popsanému živočichu „leč zajíci podobný, liší se prý zvláštnostmi několikerými“ prohlásil ředitel Národního muzea v Praze v rozhovoru se samotným vědcem. „Prý než zajíc podstatně větší jest, nohy dlouhé psa honícího má, šíji huňatou leč protáhlou a boltcové ušní vzpřímeny jsou, mezi nimiž tyčící se parůžky dva malé“ – popisuje pivoně cestovatel Dr. Emil Holub.

Darwin se pro věc velice nadchl a požádal Rakouské mocnářství o povolení k odstřelu několika exemplářů Pivoně lesního, načež musel Rakouskému trůnu složit odstřelné ve výši 200 liber šterlinků za kus. Úlovky vyvážené cenou odvezl s sebou do Londýna, kde je pečlivě zkoumal a snažil se v Pivoňovi najít vývojový článek mezi zajícem a spárkatou zvěří. Dodnes těchto několik trofejí Pivoně lesního zdobí hlavní sál Anglického královského muzea o vývoji druhu.

Stará česká myslivecká legenda nám vypráví příběh o Svatém Hubertovi, který ještě když byl zaujatým nimrodem, před jeho pokáním a vstupem na Křesťanskou víru, se setkal nikoli s bájným bílým jelenem, jak některé prameny uvádějí a který mu učaroval tak, že přestal bezhlavě střílet na vše živé, nýbrž s pivoněm, v domnění, že vidí pořádného zajíce a budoucí velkou pečínku, prý Hubert na Pivoně zamířil, ale vychytralé zvíře se střele vyhlo a jako roh bájného jednorožce svými parůžky poranil Hubertovo obnažené pozadí.

Vyděšený Hubert se nemohl vzpamatovat z celé té události, dal se na pokání a stal se Svatým světcem a patronem lovců.

Ale nyní přejdeme k samotnému názvu zvířete. Mnozí by si mysleli, že název pivoň má spojitost s pitím piva či jiné chmeloviny. Ve skutečnosti to tak není.

Kdysi pastevci ovcí a skotu na pastvinách a v lesích vídali mnoho těchto tvorů, jak spásají množství bylin a trav, přičemž největší množství spásaného porostu tvořily pivoňky a jejich velká obliba u tohoto zvířete mu nakonec vynesla jeho jméno PIVOŇ a přívlastek lesní.

V současné době žije na území České republiky již málo těchto roztomilých zvířátek, neboť nemilosrdná touha po bohatství je vytlačila až na okraj ekologické propasti.

Dnes se můžeme chlubit nejenom severočeským Ropákem, ale i východočeským Pivoněm.

Několik málo jedinců se nyní vyskytuje v okolí obce Hřídelec a hlavně v chráněné přírodní rezervaci HORKA na Novopacku.

Proto se držme hesla – PIVOŇ DNEŠKA JE BOHATSTVÍM PRO ZÍTŘEK!

Pozn. autora: podrobnosti o rozmnožování a ekologie Pivoně rozebírá kniha o Darwinově vzniku druhů z roku 1872